Váš prohlížeč nemá povoleny cookies, tímto může být negativně ovlivněna funkčnost webových stránek Laskomat.cz.
Doporučujeme Vám si je povolit.
Návod pro Váš prohlížeč: Internet Explorer, Mozzila Firefox, Google Chrome, Opera, Safari

facebookgoogle plustwitterpinterest
vršek
spodek
vršek
laskomat
Laskomat je i na Twitteru!
spodek
vršek
spodek
Seznamka

Jan Bursa: Na stepování s Jiřím Kornem vzpomínám rád

Jan Bursa: Na stepování s Jiřím Kornem vzpomínám rád
Foto: Jan Bursa
Autor: Mirka Macháček

1. květen 2015 16:14

Nejen Českou republikou, nejen Evropou, ale celým světem hýbe vlna zájmu o retro taneční styly, které byly na vrcholu sil před druhou světovou válkou. Letí jazz, swing, charleston i step. Mnoho mladých lidí odmítá vysedávat u počítačových her a raději poslouchají živou swingovou hudbu, navštěvují tančírny a stepují. Magazín Laskomat.cz vám nabízí rozhovor se stepařem, který nejen těží ze slavné éry stepu, ale také posouvá hranice stepařského umění dál do budoucnosti.

Jan Bursa je vynikající stepař a tanečník, který působí v různých divadelních projektech a kterého jste mohli vidět tančit s Jiřím Kornem, jako porotce v soutěži Bailando nebo jako hosta v show Karla Šípa. Honza je také můj učitel stepu a rozhodně můj stepařský vzor. Rozhovor jsme vedli v útulné hospůdce u piva a já jsem se, jako správně zvědavá ženská, konečně mohla zeptat na všechno, co mě zajímá. A odpovědi stály za to.

Když by se tě někdo zeptal, jaká je tvoje práce, co bys odpověděl?

Tanec. Prostě a jednoduše tanec. Hlavně je to step, ale věnoval jsem se také scénickému a modernímu tanci.

Stepuješ od pěti let. Koho to napadlo takhle mučit docela malé dítě?

Já jsem musel chodit na step. Chodil jsem tam se svou sestrou, která je o sedm let starší. Maminka pracovala v divadle, tatínek jezdil po světě s kapelami jako zvukař, paní na hlídání jsme neměli, tak mě sestra brala s sebou na step k Frankovi Towenovi a později jsem chodil k Milanu Degenovi a Bohumilovi Augustínovi. A zalíbilo se mi to.

Step se netančí v páru, což je pro mnohé zájemce výhoda, nemusí si hledat tanečního partnera. Jaký na to máš názor?

No vidíš. Já když jsem začal vnímat step, tak jsem si myslel, že se stepuje v páru. Jako první jsem viděl Jirku Korna s Helenou Vondráčkovou. To mi bylo pět, napíchal jsem si do bačkůrek připínací špendlíky a začal jsem step napodobovat. Od režiséra Jiřího Menzela mi pak maminka přinesla videokazety s vystoupením Freda Astaira s Ginger Rodgers, kteří vlastně tančili klasické tance a do toho stepovali. Kdo říká, že step nelze provozovat v páru?

Co považuješ za svůj doposud největší úspěch?

Rozhodně dvě celovečerní stepařská představení, které jsme spolu s kolegy z projektu Wings vytvořili - STEP RYTMUS EMOCE a R.I.P.

Co tě nejvíc baví na tom být stepařská hvězda?

Ne, takové označení odmítám. Já hvězdnost cítím z některých zahraničních stepařů, např. legendárního Gregory Hinese, Saviona Glovera nebo Jasona Samuelse Smitha, kteří jsou pro mě vzory. Čím déle se stepu věnuji, čím víc stepuji, tím víc poznávám, jak musím pracovat ještě tvrději, abych se posunul dál. Já se za hvězdu nepovažuji.

Nemůžeš ale popřít, že celá stepařská komunita v této republice tě zná.

Ano, to je možný, ale sám pro sebe stepařská hvězda nejsem.

V jakých divadelních či jiných projektech v současné době vystupuješ?

Stepařský projekt Wings má v současné době tak trochu pauzu, takže mám své vlastní projekty. To mi umožňuje vyzkoušet si i jiné profese, nejenom vystupovat. Jsem součástí představení Too Close to the Sun fyzického divadla Teatr novogo fronta, jako choreograf jsem hostoval ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti a v Městském divadle ve Zlíně.

Vždycky když potřebuji někomu vysvětlit, co je step, říkám: „No to je, jak tancoval Jirka Korn s Helenkou Vondráčkovou.“ Ty jsi s Jirkou Kornem dlouho vystupoval. Spolupracujete ještě spolu?

V roce 1992 jsme s Jiřím Kornem a jeho Company připravili tanečně excentrické představení TEP a v roce 2005 byl Jirka hostem v naší stepařské show STEP RYTMUS EMOCE. V současné době už nespolupracujeme, rád ale na naši spolupráci vzpomínám, i když někdy to pro mě bylo dost krušné. Jirka je totiž obrovský profesionál. Naše tréninky často začínaly brzy ráno, kdy já mám ještě v podstatě noc. Z mých pozdních příchodů nebyl nadšený, a tak se rozhodl, že mě bude pozitivně motivovat - za včasný příchod jsem od něj dostával odměnu.

Máš vlastní, velmi ležérní a cool styl oblékání, jehož součástí je i pletená čepička. Proč ji ale nikdy neodkládáš ani při tréninku? Skrývat nedostatek vlasů nemusíš...

Je to takový zlozvyk nebo možná pověrčivost, mám své věci rád. S čepičkou se cítím být víc sám sebou.

Hodně se věnuješ výuce stepu. Co tě baví na předávání stepařských zkušeností?

Učit se, učit sám sebe. Dlouho jsem se možnosti step učit vyhýbal. Až americký stepař Jason Samuels Smith mi doporučil výuku stepu jako jednu z cest, jak se zdokonalit. Být učitelem je závazek, který tě nutí se o step zajímat, zajímat se o ostatní stepaře a snažit se předat své znalosti dál.

Když děláme tento rozhovor, sedíme spolu u piva. Musí tanečníci držet nějakou dietu? Pivo moc dietní není.

Na diety nejsem zrovna odborník, ale myslím si, že tanečníci by se měli stravovat zdravě a dodržovat životosprávu jako každý. Je otázka, jestli je nutné držet dietu, když má člověk trénink třeba šestkrát do týdne. Každopádně, já když mám pocit, že nejsem z tohoto hlediska úplně ve formě nebo chci změnit druh pohybu, jdu si zaboxovat. Hubnout tancem nechci, tanec si chci užít, ne se jenom zpotit. Po tréninku nebo po vystoupení si pivo dávám velmi rád. Obsahuje minerály, osvěží a uvolní, prostě je zdravé.

5 Fotografií
Jan Bursa: Na stepování s Jiřím Kornem vzpomínám rád 1
{$nadpis} {$i}
{$nadpis} {$i}
{$nadpis} {$i}
{$nadpis} {$i}
Další články