Váš prohlížeč nemá povoleny cookies, tímto může být negativně ovlivněna funkčnost webových stránek Laskomat.cz.
Doporučujeme Vám si je povolit.
Návod pro Váš prohlížeč: Internet Explorer, Mozzila Firefox, Google Chrome, Opera, Safari

facebookgoogle plustwitterpinterest
vršek
spodek
vršek
laskomat
Laskomat je i na Twitteru!
spodek
vršek
spodek
Seznamka

Catwoman: Napojení se na zvířata je možná jeden z mála posledních smyslů, co nám zvířecího zbylo

Catwoman: Napojení se na zvířata je možná jeden z mála posledních smyslů, co nám zvířecího zbylo
Foto: Menton J. Matthews III
Autor: Catwoman a Veronika Čapková

18. duben 2015 14:33

V této rubrice, která se stala už stálicí našeho magazínu, jsme probírali už kdeco a zdaleka nekončíme. Občas byly články velmi úsměvné, někdy protkané chytlavou ironií, jindy zase určené k nějaké té přemýšlející chvilce, ale existují i témata, kterým bychom se raději nevěnovali. Bolestivá a nepříjemná. Nechceme o nich psát, protože potom to znamená, že jsme si museli tyhle zkušenosti prožít. Jenže každý den bohužel slunce nesvítí a i špatné věci k životu patří. Jednou z nich, kterou pochopí jen ti, kteří mají, nebo měli zvířecího mazlíčka, je jeho ztráta. Zvíře je totiž vážně ten nejlepší přítel člověka. Nikdy totiž nemyslí sobecky, nikdy mu neublíží, jen proto, že se mu zrovna chce, bezvýhradně ho miluje a nejradši by ho ani nikdy neopustil. Jenže bohužel hodiny těchto tvorečků odtikávají mnohem rychleji, než ty naše. Neuvědomujeme si to, bereme je jako nesmrtelné. Pak však přijde konec jejich života, na který nás nikdo nepřipraví. Snažíme se s tím vyrovnat… Tohle vážně někdo kdo neměl zvíře, nepochopí. Pro ně jsou to jen bezduší tvorové, jenže my ostatní víme, že pravdou je přesný opak.

Catwoman měla v plánu tento týden napsat o mamáncích, ale život tomu chtěl jinak a ona se spolu s vámi musí pustit do bolestného tématu, na které myslí v poslední době velmi často.

Cesta za úspěchem bývá vydlážděna obětováním a sebezapřením. Přiznám se, že o tom hodně vím. A tak mě už před několika lety napadlo, že v momentě, kdy začnu být úspěšná, jeden z mých čtyřnohých přátel s tlukoucím srdíčkem onemocní a zemře. Vím, zní to strašně, jenže ono se to děje. Nevím, jestli to byla předtucha, které mívám, ale to není už podstatné. Večer, kdy píšu tenhle článek, leží náš adoptovaný kočičí kamarád na veterinární stanici a prožívá jeden z posledních okamžiků v našem světě s fatální diagnózou FIP.

Cesta za úspěchem pro mě znamená, že častokrát celý den sedím u počítače a když projdu kolem gauče, kde leží moji psí lotříci, mi je velmi líto, jak musím nahánět každou chvilku, abych alespoň skončila s prací nějak rozumně večer a mohla se k nim alespoň na chvilku roztáhnout a poňufňat se. Snažím se dělat, co jde, abych jim připravila hezký život, protože mi hodně dávají už jen tím, jak mají snad stále dobrou náladu nehledě na moje rozpoložení. Jenže realita života je těžká a vyvažování se rovná pomalu olympijskému běhu na 100m.

Smrt jakéhokoliv domácího mazlíčka zasáhne i toho největšího tvrďáka. Najednou přicházíme o vizuální kontakt, způsob komunikace, doteky, vůni a ty překrásné emoce, které na těch svých zvířátkách umíme nejlépe identifikovat jen my jim nejbližší. Ta schopnost napojení se na zvířata je možná v nás některých jeden z mála posledních smyslů, co nám zvířecího zbylo. Jsme inteligentnější, ale všichni, kdo máme zvířátka, víme, že tady dochází ke zvláštnímu propojení, které jde jen těžce popsat slovy a některým lidem jde hůře pochopit. Nikdo z nás není připraven na ten moment, kdy to přijde a naše zvířátko a přítel odejde. Už není tam, kde bylo, a vy jej pořád vidíte. Otáčíte se za tak známým zvukem, ale nic tam není.

Jediné, co se můžeme ovlivnit, je, být lepším tvůrcem krátkodobých vzpomínek našich miláčků. Ty krátkodobé okamžiky, kterými jim opakovaně dokazujeme, co pro nás znamenají. To je ta jedna z mála možností kromě krmení, co jim signalizuje naši lásku. Není podstatné, jestli někdy ze stresu zakřičíte na toho svého tvorečka, byť za váš vztek chudák nemůže. Jediné, co je podstatné, zda jste ve větší míře tvůrčí především toho pozitivního, co vašemu lotříkovi utkví v srdíčku, kdy se ta vzpomínka setká v jednom momentě s vaší a zůstane s vámi propojena, dokud nedostanete alzheimera, nezemřete a nespojíte se s prachem, nebo vás neunese létající dron do Ruska.:-)

Takže co z toho všeho tedy plyne? Kašlete na to, jestli lidi kolem na vás koukají divně, protože si svého mazlíka taháte do postele. Oni tam s vámi neleží. Kašlete na jejich pohoršené pohledy, že jste si udělali výlet se svým potkanem na rameni. Naopak ho ještě pohlaďte a tu chvíli si užijte. Kašlete na poznámky lidí, kteří nechápou, že jste zachránili a ochočili si třeba kavku. Ty chvíle totiž velmi rychle utečou a jediné, co vám nakonec zbude, bude pár fotek a vaše dlouhodobé vzpomínky na ty doteky, vůni, emoce a kupu srandy a zážitků....

Catwoman se dnes nebude loučit slovy, ale tečkami, které budou symbolizovat tok vzpomínek. Třeba si u nich zavzpomínáte i vy na to vaše zvířecí srdíčko, které jste ztratili..................................

1 Fotografie
Catwoman: Napojení se na zvířata je možná jeden z mála posledních smyslů, co nám zvířecího zbylo 1
Další články