Váš prohlížeč nemá povoleny cookies, tímto může být negativně ovlivněna funkčnost webových stránek Laskomat.cz.
Doporučujeme Vám si je povolit.
Návod pro Váš prohlížeč: Internet Explorer, Mozzila Firefox, Google Chrome, Opera, Safari

facebookgoogle plustwitterpinterest
vršek
spodek
vršek
laskomat
Laskomat je i na Twitteru!
spodek
vršek
spodek
Seznamka

Spasitelský syndrom - obdivuhodné chování, či projev čisté sobeckosti?

Spasitelský syndrom - obdivuhodné chování, či projev čisté sobeckosti?
Foto: daniel.stark
Autor: Zdeněk Kolbuch

16. duben 2015 17:08

Pod pojmem spasitel si možná představíte bláznivého chlapíka, který na ulici vyřvává něco o konci světa, jenže to budete od pravdy tak daleko, jak to jen jde. Samozvaní spasitelé jsou všude kolem nás a my o nich nevíme, protože o svém spasitelství často nevědí ani oni. Může to být zdravotní sestřička, která vám zrovna obvázala koleno, učitelka ve školce, ale i dobrý kamarád, který vždy trpělivě naslouchá vašim problémům.

Mesiáše přitahuje pocit důležitosti. Potřebují vědět, že je ten druhý bezradný a vždy mu rádi nabídnou pomocnou ruku. Jenže proč? Odpověď je jednoduchá. Zkrátka se nechtějí zabývat sami sebou. Připadají si méněcenní, ale nechtějí si to připustit, tak soustředí svoji pozornost na život a problémy někoho jiného. Každé díky se tak pro ně stává zadostiučiněním, které zaplňuje jejich vnitřní prázdnotu a pomáhá jim přežívat.

Žít svůj život

Spasitele můžete najít v nejrůznějších pracovních odvětvích, ale nejvíce se projevují v osobních vztazích. Často jde o ženy, které si za partnery vybírají ty nejhorší jedince – jednou alkoholika, potom gamblera a nakonec někoho, kdo strávil ve vězení víc času než na svobodě. I to jsou spasitelky. Veškerou svoji energii totiž věnují nápravě druha a na sebe prakticky kašlou.

Takový člověk je nejraději ve společnosti slabých jedinců, kde si připadá skoro jako král. Přímo miluje, když na svých bedrech může nést problémy někoho jiného. Je pro něj typické, že nečeká na volání o pomoc, ale hned přiběhne s pomocí jako pejsek. O takových lidech se s oblibou říká: Je tak hodnej, až je blbej. Jde ale o důvod, z kterého tyto, na první pohled nezištné, skutky pocházejí a také na jejich motivaci.

Jestliže pomáháte druhým, kde to jde, ale u toho žijete i svůj život a neprahnete po moci, tak je to v pořádku. Problém nastane jen tehdy, když se přestanete zajímat o sebe a projektujete se do někoho jiného. Wolfgang Schmidbauer napsal na toto téma celou knihu s názvem Syndrom pomocníka. V ní píše: „Pomáhání druhým může být v tomto případě jako droga, na které jsme závislí a umožňuje nám náhradní identitu.“

I pomoc může ublížit

Pro tyto lidi je těžké uvědomit si, že mají problém. Ptají se sami sebe, jak je vůbec možné, aby pomoc a ochota někomu ublížila. Je to podobné, jako když dítě dospěje, nevyletí z hnízda, nenajde si práci a stále parazituje na svých rodičích, kteří mu všechno strkají pod nos. Ani je nenapadne, že svému miláčkovi a sobě ubližují, ale je to tak. Jediná možnost je vyhnat ho z pod máminy sukně a nechat ho probíjet se na vlastní pěst.

Spasitel si urputně myslí, že slabšímu pomáhá, že pro něj dělá první poslední, ale to není pravda. Opečovávaný si na pomoc zvykne a zkrátka přestane své problémy řešit. Proč taky, když stačí udělat smutný pohled a ochránce hned přiběhne, aby dal vše do pořádku. Z toho nutně vyplývá, že se spasitel často cítí unavený a v neposlední řadě i vykořisťovaný. I to mu ale hraje do krámu, protože si může ostatním hezky postěžovat a neustále opakovat frázi: „Co jen by si beze mě počal.“

Prvním krokem k nápravě je uvědomění si svého chování. Musíte si připustit, že nepomáháte jen z čiré dobroty srdce, ale že je za tím něco víc. Že se tím jen vyhýbáte svým problémům a vlastnímu já, které nahrazujete problémy jiných a pocitem moci. Může se totiž velice rychle stát, že se budete tolik projektovat do života někoho jiného, že zapomenete, kdo vlastně jste, a to se potom moc špatně vrací.

Hlavně si musíte uvědomit, že ostatní přežijí i bez vás a že i ty nejlépe vypadající skutky mohou ublížit. Je třeba nahlédnout do sebe a přestat ignorovat své přání a pocity. Nemusíte se v žádném případě bát vyhledat odbornou pomoc v podobě psychologa. Spasitelský komplex sice není oficiální diagnóza, ale každý dobrý psycholog už určitě takový případ zažil a úspěšně si s ním poradil.

Jestliže se vám tohle všechno podaří, tak věřte, že vám spadne velký kámen ze srdce. Konečně totiž začnete žít svůj život naplno a přestanete být jen nástrojem druhých.

1 Fotografie
Spasitelský syndrom - obdivuhodné chování, či projev čisté sobeckosti? 1
Další články