Váš prohlížeč nemá povoleny cookies, tímto může být negativně ovlivněna funkčnost webových stránek Laskomat.cz.
Doporučujeme Vám si je povolit.
Návod pro Váš prohlížeč: Internet Explorer, Mozzila Firefox, Google Chrome, Opera, Safari

facebookgoogle plustwitterpinterest
vršek
spodek
vršek
laskomat
Laskomat je i na Twitteru!
spodek
vršek
spodek
Seznamka

JAK CESTUJÍ MUŽI A JAK ŽENY?

JAK CESTUJÍ MUŽI A JAK ŽENY?
Foto: János Csongor Kerekes
Autor: Bond.girl. XXL

9. září 2014 15:40

Už je otřepanou frází, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše. Že muži neumí rozeznat odstíny lila a fialkově purpurové, zatím co ženy nikdy nepochopí, jak číst v mapách, a proč tramvaj nemůže mít výfuk, když má motor. Navzdory všem rozdílům spolu muži a ženy žijí a snaží se přesvědčit protějšek o tom, že to je ještě horší, než tvrdí stokrát otřepaná teorie :-). Nevěříte? Pojďte se s námi podívat a posuďte sami.

Jednoho dne přišel manžel z práce s úsměvem miliardáře, právě prožívající vzestup na burze. ,,Pořád říkáš, že se nestarám“ hlaholil – mám pro nás a děti chatu na víkend! Představa, že vyjedeme z panelákového města do přírody, mi vyrazila dech. Z vděčnosti jsem uvařila guláš, dětem dovolila pohádku a manželovi ten zbytek :-)

Víkend se blížil a já se snažila z manžela získat další informace. Prázdná chalupa od kolegy, můžeme si ji užít. Místo je v lesích kdesi, kde ,,příroda  - je chrám.“. Jala jsem se nachystat vše potřebné na náš víkend v lůně přírody. Seznam se plnil nezbytnostmi, jídlo, pití, repelent, oblečení na čtvero ročních období, povlečení a hry pro děti. Ve čtvrtek mám před dveřmi pagodu z tašek a batohů. Na pátek jsem připravena, řízky i ovoce a lahev vína na večer pod hvězdami. Ptám se na cestu, manžel je v klidu, ví, kam jedeme, má klíče a v hlavě mapu. Je to můj hrdina. Pyšně usedáme do auta, a po vzoru ,,na samotě u lesa“ vyrážíme.

Cesta ubíhá skvěle, za chvíli je město za zády a před námi víkend na chalupě. První zádrhel začal ve chvíli, kdy po hodině jízdy mám pocit, jako bychom tu kapličku a osamocený strom už míjeli. Ptám se manžela na totéž a jeho odpověd ,, JO, JÁ VIM“ mě znejistěla. Když se kaplička zjevila potřetí za půl hodiny vedle mých dveří, začala jsem věřit na zásah shora. Tak se kolegy zeptej, špitám nesměle mého navigátora. ,,Nebudu se ptát, vím, kam jedeme“, zamručel manžel a já pochopila, že situaci zachrání jen svačinová přestávka, káva a vyvětrání auta :-). Řízek a kafe v termosce naladil výlet do reklamní pohody. Usedáme do auta a děti začínají lehce utahovat šrouby… ,,už tam budem tati?“, ozvalo se od hlaviček. Začínám zachraňovat situaci a líčím, že už brzo. Od muže žádná reakce. Kaplička za zády je dobré znamení. Les, do kterého vjíždíme také. Jedeme sice po cestě, která nese stopy těžby dřeva. Snažím se ani nedutat, jsem vlastně ráda, že mi čelisti drží pevně semknuté u sebe! Po výjezdu na mýtinku, ale bez chalupy, jdu mému hrdinovi vstříc. ,,Zavolej kolegovi, třeba jsme ztratili směr.“ Už jsem ti řekl, vím, kam jedeme. Začíná mrholit. Děti ztichly, což není dobré znamení. Podívej se do mapy, radím. Nikdy jsem s mapou nikam nejel, nebudu se dívat ani teď. Máme dvě hodiny cesty za sebou a mimo jehličí v podvozku žádný styk s přírodou. Počítám zásoby jídla i krizovou možnost, jak se uložíme v narvaném autě. Muž zastavuje při výjezdu z tankodromu zvaném lesní cesta. ,,Seďte v autě, zavrčí a jde kamsi za strom. Děti chtějí také, ale můj pohled je přikoval do sedaček. Minuty utíkají. Muž se nevrací. Džungle zvaná příroda mě děsí. Přitahuji si k tělu dózu s řízky, jako to nejcennější co mám na svou obranu. Muž se stále nevrací. Jdu do divočiny za ním, hrdinně se mi podpatky boří jehličím. To mám z toho, že jsem chtěla předvést samotě, co je to dáma :-). Boty mám orvané, muž nikde. Zahlédnu jeho tričko mezi stromy a musím konstatovat, že je i po mnoha vypráních je bílá čistoskvoucí. Muž stojí u stromu a má ho v ruce. Jak se zachovat? Přiskočit a pomoci, a nebo nerušit ,,jeho chvilku“? Jsem jeho žena, jdu blíž, mám právo se podílet na jeho momentech! Muž se na mě podívá s očima uštvané laně před poslední ránou a s telefonem v ruce. ,,Nevím, kde jsme“ šeptá odevzdaně. Volals kolegovi? ,,Není tu signál“ hlesne. V té chvíli si vzpomenu na poučku, že ženy neumějí číst v mapách… podíváme se do mapy svitne naděje! ,,Nechal jsem ji doma, nikdy jsem ji nepotřeboval“, zabíjí situaci zoufalec. Velím k ústupu do auta. Sjíždíme na silnici, blíže k civilizaci. Telefon kolegy je vypnutý, anebo nedostupný, ale operátorovi je to líto :-). Vracíme se na panelákovou základnu s pocitem, že výlet za to stál. Teplé víno a studené řízky jsou nic proti tomu, s jakou vděčností na mě pohlíží můj hrdina, kterého jsem vysekala ze spárů čarodějného lesa. Jsem prostě skvělá (a v duchu si říkám ,, JO, JÁ VIM“!).

1 Fotografie
JAK CESTUJÍ MUŽI A JAK ŽENY? 1
Další články